ZUŠ Soběslav
VZPOMÍNKY ŽÁKŮ BÝVALÝCH A DOJMY ŽÁKŮ SOUČASNÝCH
K letošnímu 70. výročí založení ZUŠ v Soběslavi (dříve Hudební ústav a Lidová škola umění) oslovila paní učitelka Fördösová některé bývalé i současné žáky, aby se zamysleli nad otázkou „Co vám dala nebo naopak vzala docházka do ZUŠ a výuka v ní?"
Přišlo mnoho krásných odpovědí. Zde jsou:
"Milá "hudebko", pamatuji si tě ještě ve starých šatech. Dodnes si vybavuji tvou vůni, všudypřítomný zvuk klarinetu, vrzající schody do patra a malinký milý dvoreček jako stvořený k holčičímu štěbetání. Propůjčila jsi mi na první setkávání s hudbou staré černé piano, ale hlavně báječnou paní učitelku Janu Ježkovou a předznamenala jsi mojí další životní cestu. Zažívala jsem tu první trému, pocit odpovědnosti, sounáležitosti, i první pocit úspěchu a ovšem - i nezdaru. Nakonec jsi mi darovala i své boty, tedy počáteční učitelské zkušenosti. Nemohla bych ani chtít víc. Za to vše ti mnohokrát děkuji a přeji ti další krásná léta!" K. Klváčková
„Navštěvování ZUŠ mi přineslo jednak naučení něčeho nového, ale také novou možnost trávení volného času. Občas i trochu stresu při myšlence, jak zahraji etudu na další blížící se hodině, když jsem za celý uplynulý týden hrál třeba jenom jednou max dvakrát.“ M. Švadlena
"Na dobu, kdy jsem navštěvovala ZUŠku, ráda vzpomínám. Pokaždé, když si potřebuji pročistit hlavu, sednu si za klavír a zapomínám na okolní uspěchaný svět. Podle mě je to zkušenost, kterou vám nikdo nevezme. A nikdy nevíte, kdy se vám bude v životě hodit."
T. Holubová
„ZUŠ mi dala nezapomenutelných 14 let doprovázených hudbou. Na ZUŠ vzpomínám jako na velmi příjemné prostředí, ve kterém jsem získala plno zážitků, zkušeností a přátel.“
L. Šrubařová
„ZUŠ mě naučila vnímat hudbu úplně jiným způsobem. I když mám špatnou náladu, hudba mi ji dokáže vždy zlepšit. Život bez hudby by byl velmi smutný a nijaký. Jsem vděčná, že mám tu možnost do ZUŠ chodit. Těším se na další dny, které budu moc trávit učením se a hraním na hudební nástroj.“ Nela Jirousová
„Jsem moc vděčná za to, že se můžu podělit s pocity k hudbě. Pro mě je muzika vášeň, která mě doplňuje, bez ní bych to nebyla já. Vždy mi zlepší náladu. Na začátku, než jsem si vybrala nástroj, uvažovala jsem jen mezi strunnými, protože mi ten zvuk přijde nejsympatičtější. A přijde mi opravdu hezké a těší mě to, jak ty nástroje pořád mají zájemce, jsem opravdu ráda, že tohle "nevymizí", protože by to byla velká škoda. A jsem také vděčná za to, že tu možnost na něco hrát mám, protože ji každý mít nemusí.“ J. Břízová.
„Docházka do ZUŠ mi dala všeobecné vědomosti o hudbě, znalosti not a akordů. Hra na klávesy rozvíjí moji kreativitu a cit pro hudbu.“ A. Pánek
„Docházkou do ZUŠ, jsem se naučila zbavovat se ostychu, hledat a objevovat v sobě schopnost vyjadřovat své pocity a myšlenky.“ L. Jansová
„Co se mi vybavilo při vzpomínce na lidušku?
„Tajuplná cesta za kostelík, přes parádní naleziště čtyřlístků. Velké, dřevěné a stále vrzající schody cestou na klavír. Oranžové šaty s barevnými puntíky a modrým páskem na sbor. Skvěle vybraná skladba na absolvenťák. První randíčka. Šílená zima vykoupená úžasnou atmosférou adventních koncertů. Sranda a mnoho přátelství trvající doteď.
To vše zabalené do náruče dvou úžasných žen - paní učitelky Jany Ježkové a Bohdany Majerové (Fördösové). Díky za to vše!“ J.Vybíralová (rozená Kolářová)
„ZUŠ mi dala základy hudebního vzdělání, které využívám v běžném životě, a i když nejsem profesionální umělec, tak si mohu vždy zahrát pro radost. Dala mi spoustu kamarádů a krásných společných zážitků.“ Lenča
„V ZUŠ jsem se naučila hrát na klavír a jsem za to ráda, protože když se mi líbí nějaká písnička, můžu si najít noty a naučit se ji. Také jsem se naučila pracovat s akordy, a proto si někdy dokážu upravit noty podle sebe.“ A. Hrochová
„ZUŠ v Soběslavi mi dala ten nejdůležitější základ, na kterém vlastně stavím celý svůj hudební život a vycházím z něj dodnes. Díky moc za to! A snad někde brzy na viděnou v lepších časech!“ O. Kříž
„Zásadní věc, co mi dala docházka do ZUŠ, je umění hrát na klavír, dovednost, kterou už mi nikdo nevezme. Tato dovednost mi dodává pocit volnosti a oproštění od všech starostí. Od doby, kdy hraju na klavír, neberu hru na nástroj jako něco samozřejmého nebo lehkého. Proto si myslím, že docházka do ZUŠ mě naučila být více pokorná. Hudba je součást našich každodenních životů a díky ZUŠ ji nevnímám jako něco všedního, ale vnímám ji jako umění, za kterým stojí úsilí, práce a také láska.“ Nika Jirousová
„ZUŠ v Soběslavi mi otevřela úplně nový svět. I přes počáteční donucení jsem si, až zpětně, po ukončení studia, uvědomil, že jsem do “hudebky” chodil vlastně celou dobu rád. Dodnes, vždy když mám chvíli a chuť, sednu ke klavíru a hraju. Díky za všechny ty roky i za možnost naučit se nejen hrát na hudební nástroj, ale i disciplíně a pokoře. Jsem vděčný za to, že si můžu hrou zvednout náladu.“ Ing. Jan Dušek
„O tom, co mi dalo chození do ZUŠky, by se dal napsat sloh, ale má to být jen pár vět, tak tedy: ZUŠka mi dala spoustu krásných hudebních zážitků na ještě krásnějších místech, pocity nervozity i tajemna při čekání v zákulisí před koncertem a pocity hrdosti, když se všechno podařilo, skvělé kamarády a radost i legraci při společném hraní, velkou dávku trpělivosti. A hlavně hudbu - kamaráda do deště, i do sluníčka. A nic z toho by samozřejmě nebylo, nebýt těch nejlepších paní učitelek, které mě na mé cestě v ZUŠ provázely a stále provázejí. Moc děkuji za fajn podnět k zamyšlení a zavzpomínání, napsat by se toho samozřejmě dalo mnohem víc.“ M. Krejčí
Jedním z prvních žáků byl také pan L. Bleha, dnes známý muzikant. „Moje muzikantské začátky jsou spojené s tehdy nově založenou Hudební školou v Soběslavi, která se nacházela v bývalém učitelském ústavu (dnešní ZŠ Komenského). Školu jsem začal navštěvovat po naléhání obou rodičů. Chodil jsem od roku 1952 do roku 1954 dvakrát týdně do hodin houslí k panu učiteli Vychodilovi. Jeho zvykem bylo při mých hodinách pravidelně svačit (dva chleby proložené salámem a sýrem). Moji pozornost tak přitahovala vůně svačiny a těžko jsem se mohl soustředit na hraní. Z hodin jsem nechodil příliš nadšen. Součástí vyučování byla samozřejmě také hudební nauka. Nespatřoval jsem v ní tehdy velký význam, a proto jsem na hodiny nechodil. Následovala ředitelská důtka, která rodiče příliš nepotěšila. Od roku 1954 do roku 1955 pak vedl mé hodiny houslí přísný pan učitel Václav Vališ. V roce 1955 – 1956 jsem byl na internátě v Sezimově Ústí. Zde se mi naskytlo několik příležitostí „brnknout“ si na basu a bylo rozhodnuto. Byl jsem natolik nadšen, že housle vystřídal kontrabas. Nadšení mi vydrželo dodnes. Rozšířilo se postupně na všechny basové nástroje, protože „basa tvrdí muziku“. Basu jsem si opravdu zamiloval. Proto jsem rozvíjel své hraní v hudební škole Antonína Stárka. Hráli jsme zde s Mirkem Pakostou, až drnčely okenní tabulky. Svých hudebních zkušeností určitě nelituji. Každý, kdo hraje na nějaký hudební nástroj, obohacuje pocitem radosti nejen sebe, ale i případné posluchače.“
„Vzpomínka na Karla Blažka:
Na pana učitele Karla Blažka vzpomínáme s láskou a úctou k člověku, který pro soběslavský hudební svět mnoho znamenal. V 70. letech minulého století mne i mého bratra, zasvětil do tajů hry na hudební nástroje – klarinet, saxofon a trumpetu. V soběslavské „Lidušce“ vychoval nespočet výborných muzikantů, které připravil do muzikantské praxe ve známých jihočeských kapelách. Byl i hudebním skladatelem pro dechové hudby, jeho skladby jsou zařazovány do repertoáru „dechovek“ dodnes. Humor, nadhled i poctivá práce při výuce budoucích muzikantů se nezapomenutelně vtiskla do našich muzikantských srdcí a vzpomínky na pana učitele s námi žijí dál. V úctě Vránek Ivo, Vránek Miloš a Zdeněk Princ.“
„ZUŠ v Soběslavi jsem navštěvovala krásných 13 let, byly to chvíle plné radosti a nadšení, ale i chvíle dřiny, slz a trochu nucení, které se nakonec vyplatilo. Díky pevnému a laskavému vedení se z mého koníčku stala láska na celý život a díky skvělé přípravě bude hudba náplní nejen mého osobního, ale i profesního života. Na chvíle strávené v ZUŠ či na koncertech moc ráda vzpomínám.“ T. Bierlová
„Když jsem poprvé uviděla violoncello, tak jsem si vůbec nedokázala představit, že bych na něj mohla umět hrát. Ale postupně za dva a půl roku v ZUŠ jsem se toho naučila mnoho. Měla jsem dokonce možnost si zahrát v orchestru, to byl pro mě velký zážitek. A hlavně jsem poznala hudbu z jiné strany, než jsem znala do té doby.“ T. Ručková
„Jsem strašně ráda, že jsem chodila na flétnu. Pamatuju si, že jsem poprvé viděla hrát Katku, a od té doby jsem chtěla příčnou flétnu. Teď mi to moc chybí, zahraji si jen občas. I když to se mnou neměla paní učitelka lehké, měla svatou trpělivost. Poznala jsem také spoustu skvělých lidí, hrála na skvělých akcích a při různých příležitostech. Moc ráda na vše vzpomínám.“ E. Novotná
„Chození do umělecké školy mi dalo spoustu zážitků, nových příležitostí a krásných vzpomínek, které mě budou provázet životem.“ T. Vaňková